Downsizing betonů? Do toho!

Tak jako celý hokej jde nezadržitelně vpřed a hra se mění, i výstroj a výzbroj brankáře se vyvíjí. V tom, v čem chytali brankáři před 20 lety, se dnes již většinou nedá, nebo dokonce nesmí chytat. Dnes se podíváme na téma: Jaká je vlastně správná velikost betonů? Pro začátek se ale pojďme podívat na vývoj těchto zásadních brankářských chráničů.

Za praotce dnešních betonů můžeme považovat model Aeroflex, který v 80. letech přinesl na trh Jim Lawson. Jako první v NHL se v těchto betonech objevil  Reggie Lemelin. Jednalo se o vůbec první modely ze syntetických materiálů, nikoliv z kůže. Zajímavé je, že dlouhou dobu ještě tuto konstrukci betonů převyšovala klasická „buřtová“ konstrukce. Vše se změnilo až příchodem modelu Vaughn Velocity, které se objevily v roce 1998. K této dnes již klasické konstrukci se později přidala konstrukce nejtvrdších deskových betonů, kterou bychom ale nedoporučovali ani největšímu nepříteli.

Reggie Lemelin v revolučních Aeroflexech                                                        FOTO: sportsworld-usa.com

A nyní již pojďme k oné velikosti betonů – z novodobé éry si můžeme pamatovat různé trendy a vše se odvíjí od stylu, který daný brankář preferoval. V 90. letech dozníval stand-up style a s ním i menší velikost betonů, tedy nad kolena (viz. foto Tommyho Söderströma). Rozklek jako univerzální zákrok vtrhnul do celého hokejového světa a betony začaly nabírat na výšce. Extrému potom dosáhly s příchodem blokačního stylu, kdy brankář přestal chytat a spíše blokoval střely. I brankáři s menším rozsahem v kloubech chtěli zavřít tzv. five-hole, proto dodnes můžeme vidět brankáře malého vzrůstu s betony po pas. Těžko říct, kam by to až vedlo, kdyby v NHL nevzniklo pravidlo o výšce betonů poměrově k výšce postavy, což mělo přinést více branek v sítích maskovaných mužů. Světe div se, nic takového se nekonalo – brankáři si vzpomněli, že se ve výstroji dá i pohybovat a bruslit. Začali vzpomínat na zapomenuté zákroky jako polorozklek či skluz a hokej začal být zase pestřejší. Jen těch vstřelených branek je stále stejně, ne-li méně…

Tommy Söderström a jeho "holení chrániče"                                FOTO: goaliesarchive.com

Roman Turek v betonech Vaughn Velocity                                                   FOTO: nhl.com

                        

Jaké je tedy doporučení ke vhodné výšce betonů? Zapomeňte na vysoké betony po pas. Ani velikost k tříslům, kterou často doporučují prodejci, není vhodná. Vybírejte betony tak, aby koleno bylo přesně uprostřed slidovací kolíbky a beton sahal cca do poloviny až dvou třetin stehenní kosti (myšleno s bruslemi). Pokud budete mít pocit, že nezavřete dobře rozklek, budete muset více trénovat, případně se naučit jiný zákrok – ne všem je perfektní rozklek z hůry dán.

U dětí je správná velikost ještě důležitější. Nekupujte betony velikosti „do toho doroste“. Ve větších betonech dítě získá špatné návyky - bude špatně bruslit, bude často v záklonu, což způsobí v rozkleku nadzvedávání chráničů, rukavice bude schovávat za betony, případně je o ně opírat. Betony se budou často překrývat nebo dokonce zachytávat o sebe. Příliš vysokými betony tedy dítěti od inkasování gólů mezi nohy nepomůžeme, spíše naopak.

Carey Price svou výškou betonů může inspirovat                                                                       FOTO: hokej.idnes.cz

U Josefa Kořenáře betonu nad kolenem po přechodu na NHL rozměry znatelně ubylo...

Pokud stále nevěříte, zkuste se pobavit s nějakým profesionálem, který musel výšku betonů zredukovat – většina z nich vám potvrdí, že s novými rozměry se jim lépe pohybuje a kotoučů, které projdou mezi nohama, nepřibývá.