Jak by měl vypadat trénink hokejového brankáře 1

V poslední době je nám v Goalie Service často kladena otázka, jak by vlastně měl vypadat moderní trénink hokejového brankáře. Musím říci, že odpověď nelze vtěsnat do jednoho blogového článku, ba co víc ani do jedné knihy běžného rozsahu, proto jsem se rozhodl představit určitý náhled do problematiky tréninku brankáře v seriálu článků, které budu postupně zveřejňovat.

První díl věnuji rozdělení, co je vlastně všechno možné trénovat a na jaké úrovni. Pokud se chce někdo pouštět do trénování brankařů, musí si předně uvědomit, že se jedná o post v ledním hokeji specifický. Brankář jako jediný z týmu bývá po celou dobu na hřišti, má odlišnou výzbroj a výstroj než hráči v poli a jsou na něj během hry kladeny jiné fyzické i psychické požadavky. Jelikož bohužel často bývá opomíjen i v týmové taktice, mohli bychom brankáře v ledním hokeji označit za individuálního sportovce v kolektivním sportu. Právě tento aspekt se poté musí promítnout ve stavbě tréninku.

Rozdíly v jednotlivých věkových kategoriích

Zásadním tématem nejen u tréninku brankářů je rozdílnost tréninkového zaměření u dětí, adolescentů a dospělých. Zatímco u dětských brankářů preferujeme trénink techniky, od dorostového věku na nejvyšší úrovni počítáme se zvládnutím všech technických dovedností a přecházíme k tréninku detailů a taktického jednání. V dospělosti se již zabýváme pouze detaily a nácvikem nově vzniklých technik.

Co se pohybových schopností týče, u dětí je trénink zaměřen směrem k rychlosti, koordinaci a flexibilitě, od dorostového věku zapojujeme výrazněji trénink síly, případně určitého druhu vytrvalosti (více o pohybových schopnostech se zaměřením na brankáře v následujících článcích).

Pokud se budeme zabývat tréninkem na různých úrovních, je třeba zmínit, že i z průměrného brankáře v dospělé kategorii, lze intenzivním a uvědomělým působením trenéra brankářů vyrobit brankáře špičkového.V takovém případě je ovšem třeba věnovat tréninku opravdu mnoho času a píle, trenér navíc musí vědět, jakým způsobem s brankářem pracovat. V mladším věku velmi záleží na vůli a předpokladech, které brankář má. V některých kategoriích jsou vidět při intenzivním tréninku někdy až neuvěřitelně rychlé pokroky (opět později popíšu proč).

Rozdíly v klubových a soukromých trénincích

Pokud se vydáte na některý soukromý trénink, je třeba si ujasnit, co od toho vlastně očekáváte. Chcete trénink kondice nebo chcete vylepšit svou techniku? V jednom dobře postaveném tréninku můžete mít obojí, ovšem uvědomte si, že trénink kondice není u dětí prioritní. Proto u dětí doporučuji tréninky zaměřené na techniku bruslení a chytání. Nečekejte tedy, že malý brankář bude odcházet z tréninku fyzicky vyřízený. Naopak psychická zátěž při plném soustředění na technický trénink je značná, takže únava v této sféře je žádoucí. Rovněž u starších brankářů, pokud se nejedná o celý tréninkový program, bych se přikláněl v soukromých trénincích k zaměření na techniku, zde je místo na odstraňování zlozvyků a těch nejmenších chyb, na což většinou v klubu nebývá prostor.

Při klubových trénincích je rozhodující, zda-li klub disponuje trenérem, v lepším případě trenéry brankářů. Pokud tomu tak je, měl by mít trenér určitou vizi a pracovat s brankáři koncepčně. Zde se potom otevírá prostor pro komplexní trénink, který by měl být v dnešní době standardem. 

A teď je ten pravý čas, abyste věnovali chvilku rekapitulaci svých dosavadních tréninků, trenérů a svého přístupu vůbec. Jak se pracuje s brankáři v klubu a kolik času věnujete tréninku mimo klub?

Statistika nuda je, má však přesné údaje...nebo nemá?

První čtvrtina české extraligy je za námi, v brankách jsme měli možnost vidět řadu brankářů s různou výkonností. Mnoho lidí se při hodnocení brankářů podívá do statistik a z nich si udělá úsudek. Zasvěcenější jistě vědí, že tak jednoduché to není. My se v tomto příspěvku zaměříme právě na statistiky, půjdeme ovšem trochu do hloubky.

Pokud bychom se řídili pouze statistikami, jasně nejlépe by nám vycházel třinecký Šimon Hrubec – téměř 96 % a necelý gól na zápas vypadá až nadlidsky. Za ním v závěsu karlovarský Vladislav Habal – něco přes 94 % a necelé dvě branky na zápas, třetí je v současnosti nejopěvovanější brankář extraligy, Pavel Francouz, necelých 94 % a opět zhruba dvě branky na zápas. To jsou opravdu skvělá čísla, jenže...

Kdybychom chtěli brankáře hodnotit jen podle úspěšnosti nebo gólového průměru, museli bychom být blázni. Na brankářovo umění je třeba se podívat komplexněji, z více úhlů. Spočítejme si například to, kolik vychází prvnímu Šimonu Hrubcovi střel na jedno utkání – šlo na něj 220 střel a odchytal 562 minut, to znamená zhruba 23,5 střel na 60 minut. Kdo je znalý poměrů ví, že v běžném utkání jde na brankáře zhruba 25 až 30 střel. Přes 30 střel  teprve značí pro brankáře náročnější utkání. Co to tedy znamená? Obranná hra Třince je na skvělé úrovni, na čemž se samozřejmě podílí i brankář. Šimon Hrubec ovšem není v takové permanenci, aby mohl být označován za strůjce třineckých úspěchů.

FOTO: www.hokej.idnes.cz

Mnohem větší podíl na úspěchu svých týmů mají podle mě další dva brankáři. Vladislav Habal odchytal 324 minut, ve kterých čelil 172 střelám, jeho průměr střel na 60 minut je tedy 31,9, což vypovídá o náročnosti zápasů, ve kterých nastoupil. Těch bylo ale bohužel jen 6.

FOTO: www.sport.cz

Nejpozoruhodnější je tedy podle mě výkon Pavla Francouze. Za 710 odchytaných minut čelil 348 střelám, to je 29,4 střel na 60 minut. To už se dá označit jako průměr zákroků, kdy má brankář zásadnější podíl na úspěchu mužstva v utkáních.

FOTO: www.hokej-litvinov.cz 

Trocha triviálních počtů a hned se nám ukáže, že ne každé procentuální vyjádření má stejnou váhu. Z dostupných čísel už vůbec nevidíme, jak byly náročné situace, po kterých zákrok následoval - například kolik se v daném čísle skrývá pokrytých samostatných nájezdů nebo přečíslení. Jinak se také chytají střely z mezikruží a jinak střely od modré čáry. Navíc i přes veškerou kontrolu si dovolím stále pochybovat o počtech zákroků, které jsou na některých zimních stadionech připisovány (i jeden jediný (ne)připsaný zákrok v každém utkání může v procentuální úspěšnosti brankáře vyzdvihnout či zatratit).

K čemu tedy ty statistiky vlastně jsou? Jistě určitá váha se jim připsat dá. Rozdíl je mezi brankářem, který má v dlouhodobé statistice 85 % a tím, který má 95 %, ovšem při rozdílech + nebo – 2 % je hodnocení podle úspěšnosti diskutabilní.

A co vy? Sledujete také svoje a cizí statistiky a vyvozujete z nich nějaké závěry? V některém z dalších příspěvků se od statistik oprostíme a podíváme se i na brankáře ostatních týmů a  zhodnotíme u nich jiná kritéria.

Goalie Service na campu MB6HS

K létu a prázdninám (a to nejen v ČR) již delší dobu patří hokejové campy pořádané různými subjekty. O mé návštěvě lillehammerského campu jsem psal již v jednom z dřívějších článků (http://goalieservice.blogspot.cz/2014/07/skandinavske-postrehy.html). Už na jaře jsme se s Petrem Přikrylem dohodli, že budeme v létě spolupracovat s nově vznikající hokejovou školou Michala Broše, mistra světa z roku 2000.

Trenéři udělují pokyny svým svěřencům.

Campy MB6HS, jak se Michalova škola jmenuje, byly rozděleny hned do tří turnusů v prvních třech týdnech prázdnin. Mně se bohužel první termín a část druhého kryl s mým působením v Norsku, takže jsem nastupoval až v průběhu druhého týdne. Druhý z trenérů Goalie Service, Petr Přikryl, absolvoval plnou dávku tří týdnů, takže měl perfektní přehled o všech zúčastněných brankářích.

Petr Přikryl dohlíží na správné provedení bruslařského cvičení

Své svěřence jsme si rozdělili do skupin tak, aby při speciálním brankářském tréninku byl poměr tři brankáři na jednoho trenéra. Času pro brankáře bylo opravdu dost. Každý trénink jsme měli vyhrazenu jednu celou třetinu, kde jsme měli k dispozici buď střelce, nebo pukomet. Na suchu jsme měli část velké, nadstandardně vybavené tělocvičny, kam jsme si my z Goalie Service přivezli své speciální brankářské pomůcky pro přípravu na suchu. A když ještě Michal Broš dovezl další tréninkové pomůcky ze své vlastní tělocvičny, kterou v Praze provozuje (http://www.mb6hs.cz/telocvicna-mb-gym/), k dokonalému zázemí nám nechybělo nic.

Tělocvična poskytovala dost prostoru i pro stickhandling

Co se týče dalšího trenérského obsazení, hráči i brankáři se mohli potkat kromě Michala Broše také s Martinem Chabadou, který se nyní stará o hokej v Neratovicích, Martinem Holým, který má zkušenosti mimo jiné s trénováním v ruské MHL, Martinem Tvrzníkem, který trénuje mládež v Litoměřicích, Janem Srdínkem, který má na starosti mládež v Benešově a mnoha dalšími. Trenérů bylo hráčům k dispozici opravdu dost. Největší skupina na ledě čítala 20 hráčů, na ty vždy dohlíželo 4 až 5 trenérů. Navíc se nejednalo o „dohled“ typický pro většinu současných campů a klubů, kdy trenér na ledě pouze stojí a píská do píšťalky! Všichni trenéři svým svěřencům byli k dispozici a opravovali je neprodleně přímo v akci. I zde jsme tedy uplatňovali individuální přístup, po kterém tolik voláme.

Pukomet se opět celé týdny nezastavil

Poslední den měli kluci možnost vyzkoušet si své dovednosti s pomůckami z HFL training center. Na ledě se měřila tvrdost střely, jezdila se dovednostní dráha s kotoučem na čas nebo si všichni mohli vyzkoušet, jak se bruslí s odporem speciálního gumového expanderu.

Pátek s HFL training center

S brankáři jsme na ledě pracovali zejména na bruslařských dovednostech. Ty bývají v současné době trenéry opomíjeny a na jejich úkor se zařazují některé zákroky, na které je čas až po zvládnutí základního bruslení. S pukometem jsme trénovali techniku chytání rukavicemi i po ledě v různých modifikacích podle stupně pokroku u jednotlivých brankářů. Při dalších cvičeních proběhl nácvik samostatných nájezdů, které často rozhodují o výsledcích utkání nebo ukázka vykrývání střeleckých úhlů. Na suchu jsme se zaměřili zejména na celkové uvolnění v pohybových projevech, díky kterému lze dosáhnout lepších výsledků v rychlostních a koordinačních projevech, které jsou pro brankáře tolik důležité. Velký důraz byl potom během celého campu kladen na kompenzační a protahovací cvičení, která jsou nezbytná, a přesto v klubech tolik opomíjená.

Kompenzace a protažení vždy na konci dne

Nultý ročník campu MB6HS tedy proběhl zdárně a již nyní se plánuje ročník další. Navíc se všichni přítomní trenéři dohodli na další spolupráci v projektu Czech Vikings, tedy jakémsi propojení několika hokejových subjektů. S Czech Vikings bude spolupracovat i náš Goalie Service. Více o Czech Vikings se můžete dozvědět zde: http://www.czechvikings.com/ .

Léto s Mauzem aneb jak se trénuje individuálně

Na konci května se na mě obrátil s prosbou o zajištění individuální letní přípravy Michal Dovina, slovenský brankář ročníku 1994. S Michalem se známe z mého působení v Chomutově. Měl jsem ho  tehdy na starosti v mužstvu juniorů, tudíž jsem věděl, že se jedná o pracovitého brankáře. Bez váhání jsem tedy výzvu přijal. Mělo se jednat o čtyři týdny speciální brankářské intenzivní přípravy, což je podle mého názoru ideální pro plnohodnotné přípravné období.

Tento článek by se dal označit za poněkud odborný, je také určen pro trenéry. Ovšem i laik si jistě dobře počte a něco se dozví. Pokud by měl někdo k článku dotaz či podmětné připomínky, neváhejte mě kontaktovat.

Michal už trénoval v květnu objemové dávky. Funkční vyšetření ukázalo, že se již můžeme zabývat zejména tréninkem zaměřeným na intenzitu. Po uvážení jsem zvolil specifický a nespecifický trénink v poměru 20:80%. Specifickou a část nespecifické (myšleno na ledě a mimo led) přípravy jsme měli zajištěnou v HFL training centru v Litoměřicích, kde jsme měli k dispozici plochu s umělým ledem a dobře vybavenou tělocvičnu nejen pro speciální brankářský trénink. Zbytek nespecifické části jsme realizovali v Praze. Po dohodě jsme mohli využívat prostory klubu HC Hvězda Praha, rovněž jsme využívali venkovní hřiště a travnaté plochy po celé Praze. Bohužel až v závěru přípravy jsme našli skvělé hřiště pro parkuristy, kde jsme využili nejednu překážku.

Nyní bych rád přiblížil, jak vlastně takový moderní trénink hokejového brankáře vypadá. S Michalem jsme zapojili velké spektrum tréninkových prostředků – časté cviky v nestabilních polohách pro všechny pohybové schopnosti, vše prováděno v co možná nejpreciznějším provedení ve spojení s rychlostí. Dle mého názoru je právě rychlost pohybovou schopností, která limituje většinu českých brankářů v cestě za lepšími výkony. Trénink rychlosti je poněkud složitou otázkou a je třeba se v této problematice dobře orientovat a porozumět určitým zákonitostem lidského těla. Stejně tak musí trenér vědět a přesně si stanovit, jakých výsledků chce dosáhnout a co od jednotlivých cvičení očekává. 

Během celé přípravy jsme zapojovali cvičení ve výstroji, což se nám velmi osvědčilo. Na ledě jsme používali pukomet, vše bylo natáčeno na video s pozdějším videorozborem. Tablet, který je nyní často používán pro rozbor přímo na ledě jsme nepoužívali vzhledem k tomu, že ho nelze umístit na stativ. Dle mého názoru má tento způsob využití právě v individuálním tréninku při pauzách pro odpočinek. Spornou otázkou je okamžitá kontrola na videu, která je v nynější praxi tolik populární, pokud je brankářů na tréninku více a není přítomen videotechnik a druhý trenér pro rozbor. V tomto případě je sice zajištěna pro brankáře okamžitá zpětná vazba, je ale také tímto zbytečně odčerpáván tréninkový čas, který, jak všichni víme, je tolik finančně nákladný. Navíc i v pauzách pro odpočinek je možné zařadit doplňková cvičení. 

Třetí týden přípravy se Michalovi bohužel při jednom plyometrickém cvičení přihodila menší blokáda zad. Museli jsme vše řešit s fyzioterapeutkou a mírně upravit tréninkový program i dávky. V tomto období jsme tedy zapojili trénink ve vodě, samozřejmě upravený speciálně pro hokejové brankáře. Také jsme po konzultaci s fyzioterapeutkou zapojili širší rozpětí protahovacích cvičení a prodloužili jsme dobu regenerace mezi jednotlivými tréninkovými jednotkami. Čtvrtý týden jsme již mohli opět trénovat naplno, takže jsme s menšími úpravami splnili vše, co bylo v tréninkovém plánu.

Na začátku přípravy jsem u Michala pozoroval určitou „ztuhlost“ při rychlostních i koordinačních cvičeních, neměl tzv. „jiskru“. Toto bylo způsobeno absencí trenéra brankářů v mužstvu, ve kterém v sezoně působil. Michal tedy celou sezonu absolvoval kompletní tréninkový program s mužstvem. Během naší přípravy došlo k uvolnění a bylo pozorovatelné výrazné zlepšení v koordinačních i rychlostních projevech, což potvrdili i další odborníci, kteří Michala během přípravy měli možnost vidět (pan Josef Bruk a kolega Petr Přikryl).

Michal je tedy po stránce tréninkové na sezonu připraven dobře, uvidíme, jak se mu bude ve hře dařit.

Závěrem bych chtěl poděkovat klubům HC Litoměřice a HC Hvězda Praha za poskytnutí tréninkových prostor. Petru Přikrylovi za péči v Litoměřicích, Radku Beránkovi z HFL Training centra Litoměřice, juniorům Hvězdy Josefu Havlovi a Jakubu Skuhrovcovi za sparing na některých trénincích a Tereze Kinštové za fyzioterapeutické služby.

Část přípravy můžete vidět na videu zde: https://www.youtube.com/watch?v=5uWEm-ebcHw

Skandinávské postřehy

V ČR zbývá poslední týden do konce školního roku a já letím s Norwegian Airlines do Osla. Byl jsem pozván norským klubem Lillehammer IK na tradiční letní camp, který slaví letos desáté výročí. A tak se po příjemně plynulém cestování ocitám v místě konání XVII. zimních olympijských her z roku 1994. 

Uvítat mě přišel Pavol Škripko, slovenský bratr, který v Lillehammeru trénuje mládež. Pavola znám ze studií na FTVS a společného působení ve Hvězdě Praha. Ubytoval jsem se v hotelu a vydal se na zimní stadion, kde jsem se sešel s manažerem klubu Åge Ellingsenem, který byl mimochodem draftován v roce 1987 týmem Edmonton Oilers.
Po přivítání jsem si prohlédl všechny tréninkové plochy. Kromě hlavní haly (Kristins hall) je zde ještě nová tréninková hala. Kromě dvou ledových ploch má klub k dispozici velkou halu pro sportovní hry, gymnastiku a jiné sporty. Samozřejmostí jsou posilovny, střelnice a pro mě neuvěřitelné venkovní tréninkové plochy – čtyři fotbalová hřiště (jedno s umělou trávou), atletický ovál, víceúčelové hřiště vyrobené ze zbytků umělé trávy. Všude kolem kopce a krásná příroda. Vedle navíc stojí hlavní olympijská hala, ta není využívána pro lední hokej, jsou zde položeny palubovky a kdokoliv si sem může přijít zasportovat. Uvnitř je v ochozech položen tartan, čímž vznikl atletický ovál (jak jednoduché a účelné). Pokud vyžadujete pestré tréninkové zatížení, můžete zkusit vyběhnout schody podél olympijských skokanských můstků. Já jsem si vyšel kousek a i chůzí to bylo velmi výživné.
Norové jsou národ sportovců a vidíte to všude kolem. Všichni běhají, jezdí na kolech, hrají cokoliv. V Lillehammeru k tomu mají opravdu skvělé podmínky. Místní sportovní gymnázium, které je propojeno s hokejovým klubem, má svou budovu přímo vedle skokanských můstků, z druhé strany je pro změnu sjezdovka. 

Pohled na město z olympijských můstků, těsně pod nimi jsou dobře viditelné všechny haly i ostatní sportoviště.

Lillehammer je malé městečko roztažené po kopcích, panuje tu skutečně rodinná atmosféra. Většina staveb je ze dřeva, domy hezky udržované, většina z nich má svou zahradu. Pro Čecha je k neuvěření absence plotů, zámků a dalších zajištění proti zlodějům. Trochu jsem se divil, že na ulicích najdete často nepořádek ze stavby nebo prostě nějaké použité věci, které se již nikomu nehodí. Bylo mi vysvětleno, že Norové podobné věci prostě neřeší, nechávají je prostě „uzrát“, nepotrpí si na úklid po práci. 

Typická ukázka norského "úklidu" po práci, tentotkrát po posilování - všude se něco válí.

Jedna z lillehammerských ulic.

Další zvláštní věcí u Norů jsou jejich stravovací návyky. Žádnou velkou gastronomii zde nečekejte. Norové neobědvají, mají pouze svačiny a večer jedno teplé jídlo. Pro typického Čecha utrpení. Za můj pobyt se pětkrát protočily koule z mletého masa různých velikostí s bramborem a zeleninou, dále špagety a lasagne a něco jako hustá bramboračka s chlebem. Nutno podotknout, že Norsko je jednou z nejbohatších zemí světa a vévodí žebříčku posuzující životní úroveň obyvatelstva. Proto pro ně jídlo, které stojí cca 3x více než v Čechách, drahé není, nicméně třeba ceny oblečení a dalších věcí jsou  na úrovni cen českých. Pro Nora žijícího ve státě, kde průměrná mzda činí 5 706€ měsíčně (tedy přibližně 150 000 Kč), doslova drobné.

Pojďme se ale dostat k tomu, proč jsem v Norsku byl – hokejovému campu. Podobně jako v ČR, se jednalo o šestidenní camp. Začátek v neděli odpoledne, program nabitý – ledy, suchá příprava, technika hole, teorie, bazén. Pro brankáře navíc ještě dvakrát týdně brankářský trénink. První termín byl plně obsazen – šest skupin, v každé přes třicet hráčů, celkově tedy kolem dvou set účastníků. Druhý termín čtyři skupiny, počty hráčů na skupinu opět kolem třiceti. Hodně místních hráčů, další z jiných měst. Brankářů zhruba patnáct na každém termínu, což bylo pro tento počet hráčů nedostatečné. Záměrně píšu zhruba patnáct, jelikož se mi stala podivuhodná věc. Na brankářský trénink několikrát přišel hráč z pole, který měl na sobě brankářskou výstroj. Při mém údivu, co tam dělá, mi norsky vysvětloval, že se mu moje tréninky moc líbí a chce si je vyzkoušet v praxi...

Zde hovořím plynulou norštinou: "Chlapče, tebe jsem tu ještě neviděl..."

Rozpis ledů prvního týdne.

Trenérské zajištění bylo špičkové, ovšem pro daný počet hráčů bylo na české poměry trenérů málo (každá skupina měla své dva trenéry). Na prvním termínu bylo několik trenérů z norského hokejového svazu, v čele s trenérem reprezentace Royem Johansenem. Z místních trenérů (kromě zmiňovaného Pavola Škripka) rovněž zdejší česká stopa – Josef Reigl. Na druhý termín campu přijeli dva trenéři z Českého svazu – Petr Studnička a Pavel Arnošt. Pro přípravu na suchu byl zajištěn pouze jeden trenér, jinak si jí jednotlivý trenéři museli dělat sami. Chybělo zajištění dětí mimo program, což je v ČR nemyslitelné. Obsluhu jídelny zajišťovali rodiče a funkcionáři klubu, všichni velmi milí a vstřícní. Je třeba podotknout, že všichni dospělí zde umí anglicky. U dětí je to horší, k čemuž se ještě dostanu.

Společné foto s Pavolem Škripkem.

Přejděme k brankářům samotným… Celkově jsem měl možnost vidět zhruba kolem dvaceti brankářů ve věku od šesti do osmnácti let. Někteří se přihlásili na oba termíny. Úvodem musím říci, že úroveň dovedností brankářů je přímo úměrná četnosti výskytu trenérů brankářů v klubech,  podobně jako v ČR, není tedy dobrá. Brankáři z místního klubu jsou technicky slušně vybaveni, jelikož sem pravidelně jezdí Radomír Daněk, známý český trenér brankářů. V ostatních klubech, jak jsem se dozvěděl, není příliš běžné mít trenéra brankářů, je to tedy opět podobné jako v ČR. Škoda!

S brankáři prvního týdne.

 

První týden bylo velmi náročné přebíhat mezi halami, jelikož jsem musel být s každou skupinou alespoň jednou denně na ledě, navíc, jak jsem již uváděl, dvakrát v týdnu zařazený speciální brankářský trénink. Naštěstí jsem měl k ruce asistenta Jonase Arntzena, brankáře místního U18, U20, a od příští sezony i druhého brankáře seniorského týmu (pozor, Jonas je ročník narození 1997!!!). S Jonasem byla radost spolupracovat, zajímal se o všechny novinky a dokázal všechny mé rady okamžitě přenést do praxe. Druhý termín byl navíc jako účastník nejstarší skupiny a můj svěřenec na campu pod mým přímým dohledem,  spolupráce opět příkladná.
Ve druhém termínu jsem mohl být již pouze v jedné hale a stihli jsme udělat i mé oblíbené tréninky na suchu. Ty byly pro všechny příjemným zpestřením a bylo vidět, že si všichni speciální cvičení užívají. Při brankářských trénincích jsem zapojil nácvik úplných základů, žádné složité věci, protože ani někteří starší brankáři neměli základy zvládnuty. Většina brankářů měla bohužel ruce za tělem a na většinu střel používala pouze rozklek. Ukázal jsem jim tedy další možnosti a po dvou týdnech mě u některých účastníků obou termínů příjemně překvapilo, že si mé rady vzali k srdci a byli na konci schopni chytat rukama, ne pouze blokovat střely. V jedné oblasti jsou norští brankáři před námi – ve hře holí. Nacvičují techniku spolu s hráči, mají ovšem brankářské rukavice a hůl.
Trochu složité bylo pracovat s malými brankáři, anglicky neumí, musel jsem si tedy osvojit několik norských slovíček, což mě docela bavilo. Horší to bylo se soustředěním některých nejmenších brankářů na trénink. Vzhledem k tomu, že dost chlapců v mladším věku má zde hokej pouze jako doplněk k dalším sportům, přišlo mi občas, že vlastně neví, proč stojí v danou chvíli na bruslích a ne třeba na lyžích. Všechno se ale postupně lepšilo, na brankářských trénincích mi pomáhali starší brankáři a dokonce i hráči, kteří chodili střílet. Ti dokázali, aniž bych jim to zadal, u nejmenších správně opravovat jejich hlavní chyby, stačila jim pouze jedna moje ukázka s popisem. 

Jonas Arntzen, místní naděje, při cvičení na suchu.

Naše oblíbené přehmaty. Většina místních je ovšem neznala.

Ale abych to nějak shrnul a zhodnotil... Po této zkušenosti myslím, že norští brankáři v nejbližší době ty české z branek nevytlačí, ovšem jenom kvůli tomu, že nemají dostatečně zajištěno odborné vedení. V pracovitosti a přístupu k tréninku ve vyšších kategoriích mládeže jsou příkladní. Skutečně bych mezi průměrnou úroveň brankářů ve všech věkových kategoriích v Norsku a v ČR dal rovnítko... Kam to spěje? Před dvaceti lety o norských brankářích nikdo neslyšel, nyní jsou již téměř na naší úrovni (dva z nich již prošli NHL draftem!). Kde budou asi za pět nebo deset let??? ...

MUSTHAVE: tenisový míček

V tašce každého brankáře by nemělo kromě výstroje a výzbroje chybět pár dalších nezbytností. Jednou z nich je určitě tenisový míček nebo-li tenisák. Ten může být v jakékoliv kvalitě, klidně i ten již dávno tenistou odložený.

Cviky s tenisovým míčkem jsou vhodným prostředkem pro rozvoj rychlosti, koordinace, ale i síly, stejně tak ho můžeme využít při protahování. Spektrum cvičení, které s ním můžeme provádět, je opravdu pestré.

Jistě, jeden tenisák stačí, ovšem chceme-li rozšířit možnost prováděných cviků, musíme mít v tašce tenisáky alespoň tři. Právě to je počet, který potřebujeme pro základní žonglování, které by měl brankář ovládat. Věřte, že pokud umíte žonglovat se třemi míčky, je mnoho dalších možností, jak si toto ztížit.  

Podívejme se na některé účinky žonglování, které se mohou pozitivně projevit v herním výkonu brankáře. Žonglováním rozvíjíme jemnou motoriku horních končetin, nervosvalovou koordinaci a reakční rychlost, které brankář využívá při chytání kotouče. Dále prostorovou orientaci důležitou pro rozlišení postavení v brankovišti i kolem něj. Zmínit musíme rovněž vliv pro rozvoj vztahů mezi oběma mozkovými hemisférami a vyrovnání rozdílů mezi preferencí jednotlivých končetin (brankář by měl mít obě horní končetiny stejně šikovné, jedna musí kotouče chytat, druhá vyrážet a řídit práci holí).V Goalie Service vás žonglování a jeho další varianty rádi naučíme.

Jakmile si opatříte své tenisové míčky a uložíte si je do týmové šatny, budete se muset začít poohlížet po dalších. Není totiž nic populárnějšího mezi spoluhráči z pole než právě vaše tenisáky. Snad každý brankář musel řešit situaci, kdy po příchodu do šatny zjistil, že počet jeho míčků v tašce se rovná nule. A kde je hledat? No ano, na chodbě s nimi řádí zbytek týmu…! Většinou potom vaše milované a nenahraditelné pomůcky končí na střechách, ve škvírách všech druhů, zabaveny rolbařem (či jinou kompetentní osobou), a vy se nemáte s čím rozcvičit.

Vaším dobrým přítelem by se tedy měl stát správce tenisových kurtů, který vás bude odloženými míčky zásobovat a vy se nebudete muset ohlížet na případné nezaviněné ztráty.

Tohle musíš chytat!!!

obrázek: http://media.wbur.org

Určitě každý brankář tuhle větu od svých spoluhráčů nebo trenérů zaslechl. Někteří se nad ní zamysleli a pokud obdrženou branku dobře zanalyzovali, zjistili, že to opravdu „musí chytat“. Chytit se totiž dá všechno, pokud budete všude včas a budete mít dostatečně rychlou reakci tak to prostě chytíte.

Srovnejme si ale takový hokejový život na všech postech za stavu 0:0:

1)  jste hokejový útočník, před vámi se objeví prázdná branka a vy jí netrefíte, všichni se chytnou za hlavu, ale hra pokračuje a je dost možné, že se k vám v tomto střídání puk ještě dostane a vy ho do branky dopravíte. Pokud ne a nikdo další v zápase neudělá žádnou chybu, bude mít vaše mužstvo ze zápasu 1 bod...

2)  jste hokejový obránce, rozehráváte za brankou puk na najíždějícího útočníka a trefíte protihráčovu hůl, ten je najednou sám před brankou, všichni se chytnou za hlavu, ale hra pokračuje a je dost možné, že brankář vaší chybu dobrým zákrokem napraví. Pokud tedy jediná chyba v zápase bude ta vaše, skončí utkání nerozhodně a vaše mužstvo bude mít ze zápasu 1 bod...

3)  jste hokejový brankář, protihráč na vás vystřelí puk od červené čáry a vy dostanete branku. Hra se zastaví, všichni se chytnou za hlavu a dívají se vaším směrem. Bude to jediná chyba zápasu a vaše mužstvo ho prohraje 0:1...

Všechny tři chyby jsou v hokejovém životě naprosto rovnocenné, ale všichni ví, čí chyba bude stát mužstvo nejvíc bodů...Aby mužstvo dostalo branku, musí vždy udělat chybu brankář. No není to nespravedlivé? :)

A na závěr tohoto zamyšlení slova legendy Jacquese Planta:

"Představte si sami sebe, jak sedíte ve své kanceláři a klidně si děláte svojí práci, jak nejlépe umíte. Pak ale uděláte malou chybičku, za hlavou se vám rozbliká červené světlo a patnáct tisíc lidí okolo vás si naráz stoupne, začne pískat, křičet a nadávat vám. Tak vypadá práce hokejového brankáře."